Temná noc. Mladý lovčí se tiše a obezřetně pohyboval v lesích východně od Krondoru. Nebylo to poprvé, co vyšel v těchto nebezpečných dobách na výpravu za zvěří v noci, i když dobře věděl, že mu hrozí daleko větší nebezpečí, než kdyby počkal do rána. V noci je ale v lesích takový klid. Když se přiblížil k horám, zem se zachvěla. V zápětí se z nedaleké jeskyně ozvalo temné dunění. Mračno prachu mu napovědělo, že se nejspíše zřítila část stropu. Zvědavost mu nedala a po té, co se prach trochu usadil, vstoupil do jeskyního systému. Sice cestu znal, ale všudypřítomný zápach mu napověděl, že něco není v pořádku. Přesto že si přes usedající prach sotva viděl pod nohy, pokračoval v průzkumu. V tom se to stalo. Ač předpokládal, že narazí na spadlý strop, opak byl pravdou. V temné jeskyni při svitu na rychlo vyrobené louče přehlédl otvor, který se objevil v zemi. Pád nebyl dlouhý, ale vymknutý kotník byl nezvratným signálem blížících se problemů. Louči už nenašel, takže mu nezbylo, než se pohybovat po hmatu. Po chvíli, kterou vyplnil přemýšlením jak se dostat z této šlamastiky zaslechl zvuk. Dlouhý, táhlý a nepříjemný. Netrvalo dlouho a ozval se další. Blíž. Neproniknutelná tma mu nedovolila cokoliv spatřit. Nevěděl, že se dostal na místa, kam více než tísíc let nevstoupila lidská noha. Z dobrého důvodu. Byla to místa, kde vládla pouze hrůza, strach a beznaděj. Místa, kde se pohybovaly pouze bezejmené stíny a duše již dávno mrtvých. V tom ucítil dotek. V záchvěvu hrůzy se nezmohl ani na výkřik. I ten by byl jeho poslední. 21. 11. 2007